Když jsem se porvé ocitla ve společnosti mezi jinými lidmi než je moje velká rodina, bylo mi akorát čerstvě 6.let a to bylo v době kdy jsem měla jít poprvé do školy.
Vstoupila jsem celá zmatená na práh třídy a začala jsem (jak je mím zvykem) uvažovat dopředu jestli mi v této škole nikdo nebude nadávat, ale bude na mě hodný jak by asi měl být.
Vztoupila jsem do třídy a měla jsem ten zvláštní pocit na srdci jako jste asi měli všichni ostatní, byl to pocit samostatnosti a toho že už nejsem malé miminko, ale velká hoka nastupující do první třídy.
Paní učitelka hned vykládala věci tak jednoduché a primitivní že i ostatní se trochu nudily a nakonec jsme dostávali různé věci které budeme ve škole používat jako například: polštářek, který jsme si museli sami povléct a rodiče nám s tím nesměli pomáhat.
Ze školy jsem nakonec odcházela spokojená s úsměvem na tváři.
Žádné komentáře:
Okomentovat